Nový třípokojový byt neměl na první pohled žádnou chybičku. Na ten druhý však Nina s Petrem zjistili, že jim chybí odkládací prostory, místnosti jsou na standardní řešení příliš malá a sami si se zařizováním neporadí. Jak se podařilo architektům splnit jejich představy?
Byt byl orientován přesně tak, jak mladí manželé chtěli – na sever a východ, aby se v létě nepřehříval. To bylo důležité zejména pro Ninu, která nemá ráda vedra, ale špatně snáší klimatizaci. Sympatická bytovka stála jen kousek od lesa, což byla zase Petrova priorita. Plusem byl také prostorný balkon s nádherným výhledem na Karpaty. „Večer zde rádi sedáváme. Tento výhled je lepší než televizor,“ směje se Nina.
Moderní obývací pokoj s velkou dřevěnou policovou stěnou
Na celé dlouhé stěně v obýváku nebyla původně ani jediná zástrčka. Rozvody bylo proto třeba dodělat, podle návrhu architektů se připravily elektroinstalace i na osvětlení. „Kdybychom jen koupili skříňky a televizi, neměli bychom ho kam zapojit,“ říká Nina. „Takhle je všechno pěkně vymyšleno, nikde netrčí kabely a máme zde nejen televizor, ale také počítač, ledničku a kávovar. Sami bychom nevěděli, na co všechno je třeba pamatovat…“
Na první pohled se jim zdál byt i pěkně velký. Ale když začali vybírat zařízení, ukázalo se, že ve skutečnosti až tak velký není. „Myslela jsem si, že budeme mít krásnou prostornou ložnici, ale zjistili jsme, že se sem nevejde ani běžná postel, natož skříň. V kuchyni se vedle chladničky vešla jen varná deska a dřez, na pracovní plochu zde nezbylo téměř žádné místo. Pro nízké okno a radiátor navíc nemohla být linka rohová. Nerozuměla jsem tomu. Jako kdyby se v této kuchyni nepočítalo s vařením. Já vařím ráda a tady bych neměla kde ani nakrájet zeleninu,“ vzpomíná majitelka. V bytě bylo prostě příliš mnoho věcí, se kterými si dvojice neuměla poradit, oslovili proto architekta Marka Pavlecha, aby jim interiér navrhl.
„Dnešní byty vypadají díky velkému obývacímu pokoji efektně, často je však problém zařídit je,“ dává Nině za pravdu Marekova kolegyně Mária Rakúsová. „Zejména kuchyně a ložnice bývají velmi malé, respektive mají špatnou dispozici, což byl i případ tohoto bytu. Například ložnice má vzhledem k poloze okna a dveří, které jsou při umístění nábytku limitující, nevhodné rozměry – kdyby byla o 60 cm širší, vešla by se oproti posteli velká vestavěná skříň, ale takto zde nebylo vhodné místo ani na malou skříňku. Dokonce i postel jsme museli zvolit užší, než je standard,“ popisuje architektka.
Šedá sedačka s kulatými stolky a fotografií na zdi
Jak zapojit nástěnná svítidla bez přípravy elektrických rozvodů? Jelikož nechtěli porušit hotové omítky a novou malovku, navrhli architekti táhnout kabely po povrchu. Nesnažili se vybrat nenápadné, protože by je stejně bylo vidět, ale zvolili výraznou žlutou barvu, která ladí s vnitřkem svítidel a obývací pokoj příjemně oživila. „Vypadá to lépe než bez kabelu,“ hodnotí Nina. Zdroj: Miro Pochyba
„Při koupi bytu lidí často smete i to, že v půdorysu od developera je nakresleno o něco menší zařízení. Místnosti pak vypadají prostorněji. Ale když do nich dáte nábytek s reálnými rozměry, situace je najednou zcela jiná,“ vysvětluje spoluautorka návrhu.
Asi nejtěžší bylo skloubit v jedné stěně všechny funkce tak, aby výsledek i dobře vypadal. Aby sestava působila celistvě, ale ne těžkopádně, abychom našli optimální kombinaci rozměrů, uzavřených a otevřených částí i barevnosti, která souvisí s účelem.
Marek Pavlech, architekt
Dvojice architektů se tedy zhostila úkolu zařídit Nině a Petrovi byt tak, aby splnil všechna jejich očekávání a potřeby. „Chtěli jsme velmi jednoduchý styl, aby byt působil světle a vzdušně. Zároveň jsme potřebovali mnoho úložných prostor, ale místnosti neměly vypadat zaklíněné. Právě s tím jsme si sami neuměli poradit,“ jmenuje Nina. „Kdybychom nenavrhovali interiér, ale psali slohovou práci, bylo by v ní přesně to, co by nemělo
být – často by se opakovalo slovní spojení úložný prostor,“ doplňuje architekt žertem.
